Resík RES a ERES - soutěžní speciál. Vyšlo v RCrevue 11/2022.
Resík je soutěžní speciál pro kategorie F3L respektive F5L. Pochází z dílny Iva Kulicha. Poprvé jsem jej viděl létat v sezóně 2020 ve verzi RES. Létal s ním autor Ivo a jeho syn Jan, zvaný Jenda. Moc se mi stroj líbil, připomínal totiž spíše volný model kategorie A2. A oba pánové nám dávali pěkně zabrat a obvykle vyhrávali, nebo se umísťovali na čelních příčkách výsledkových listin.
V roce 2021 tak na popud Iva vznikla u firmy Starmodel stavebnice. Je samozřejmé, že se konstrukce musela “trochu doladit” pro sériovou výrobu. Ta byla nakonec spuštěna v roce 2022 na konci jara. Finálního designu sériové verze se zhostil Jarda Brojír ve spolupráci s Ivem Kulichem a výrobcem Jirkou Hvězdou. Jirka dbal na co největší přepracovanost, tak aby se dala křídla postavit co nejpřesněji a také aby byla stavba co nejjednodušší a nejsnadnější.
Novinkou jsou frézované velmi přesné náběžné lišty z lipového dřeva, které jsou odolnější oproti lištám balzovým. Samozřejmostí je také broušená a laserem vyřezaná odtokovka z vybírané houževnaté balzy se zářezy pro žebra. Profily, jak je u modelů z dílny Starmodel zvykem, mají podložky, tak aby centroplány i uši křídel měly správné zkroucení. Model má dvoudílné křídlo s dvojitým lomením, jež je na koncích zakončeno malými winglety. Vše je přizpůsobeno požadavkům na co nejnižší hmotnost za předpokladu co největší pevnosti. Například spojky křídel tvoří dvě uhlíkové tyčky zhruba v těžišti profilu o průměru 6 mm a v zadní části profilu je stabilizační též uhlíková tyčka o průměru 3 mm. To je pro verzi RES, aby model vydržel i brutální start gumicukem. Ve verzi ERES je použita jen jedna uhlíková tyčka 5 mm a zadní pomocná 3 mm tyčka. Zbývá dodat, že hlavní nosník křídel je klasické konstrukce se zužujícími se nosníky a s balzovými výkližky. Ty jsou též předpřipraveny a očíslovány. A to pro každý prostor mezi jednotlivými žebry, zvláště pak u zužujících se uších, kde je každý kus jiný je to vítané. Výkližky jsou velmi přesné a prakticky je potřeba je pouze lehce přebrousit, začistit těsně před lepením. Aby byl rozestup žeber úplně přesný je použit pomocný nosník pod finální náběžnou lištou. Ten má čtvercové otvory do kterých zapadnou žebra. Zbývá dodat, že křídlo má klasickou "D" skříň. Tak je dotvořena kvalitními balzovými panely o tloušťce 1,5 mm. Brzdící štíty jsou pak na každém křídle ovládané zvláštním servem.
Klasické ocasní plochy ve tvaru „X“ jsou optimalizovány a působí oproti jiným RES modelům poněkud menším subtilnějším dojmem. Jsou klasické konstrukce, s profilem rovné desky, z pevné ale lehké 4 mm balzy. Samozřejmostí jsou připravené náběžné i odtokové lišty se zářezy. Jen VOP, má konstrukční pevnou část a kormidlo z plné balzy.
Trup je tvořen kónickou, na zakázku vyrobenou a velmi kvalitní uhlíkovou trubkou, v souladu s pravidly. A hlavice je tvořena lipovo-balzovým sendvičem z boků doplněných vícevrstvou překližkou o tloušťce 1 mm. Vnitřní konstrukce je přizpůsobena nejen pro umístění dvou serv, ale také má připravené kanálky pro protažení bowdenů a servokabelů od serv pro brzdící klapky.
Další vychytávkou zvyšující pevnost trupu je i to, že přední část hlavice trupu je z lipového dřeva. Kryty trupu jsou dva. Jeden ten hlavní v oblasti serv, přijímače a baterií a ten druhý mezi křídly slouží pro připojení kabelů od serv brzdících klapek.
Doporučené vybavení modelu je poměrně úsporné, potřebujeme však minimálně čtyřkanálový přijímač. Mnozí namítnou, že by stačil i tříkanál, ale přeci jen vyrobit brzdící klapky tak aby byly náhony mechanicky shodné a serva měla stejné dráhy, není úplně jednoduché. Tak je lepší použít čtyři kanály přijímače a naprogramovat to ve vysílači. To úplně všechny vysílače neumožňují, ale Resík není model pro úplné začátečníky, ale pro vážné zájemce o soutěžní létání a tady se předpokládá, že bude použit i sofistikovanější vysílač, který takové programování umožní. Doporučená serva jsou pak běžně dostupná od firmy PelikánDaniel a to mikroserva GO-6MG. Ty vyzkoušel a k plné spokojenosti používá ve svém stroji i autor Ivo Kulich.
Já jsem je použil také a jako přijímač pětikanál JETI DUPLEX EX R5 L. K napájení pak baterii dvoučlánek LiPol se stabilizátorem na 5 V. Mnou používaný čtyřčlánek MiMH se do trupu sice vejde ale pak je velmi obtížné vložit ještě přijímač, takže jsem zvolil variantu olovo, dvoučlánek LiPol a stabilizátor napětí. Ten se dá koupit u Rcfactory za cca 80 CZK a je opravdu velmi malý. Po připojená konektorů vznikne jen „nafouknutý“ kabel.
K vlastní stavbě jsem přistoupil po podrobném studiu dodaných výkresů. Návod ke stavbě není součástí stavebnice, není třeba. Výkresy jsou totiž doplněny obrázkovými 3D pohledy. Ty celkem jasně vysvětlují co a jak. Navíc stavebnice rozhodně není určena úplným začátečníkům, ale pokročilejším stavitelům, kteří už mají nějaké zkušenosti se stavbou balzových modelů. Vlastní stavbu jsem zahájil sestavením trupu. Nejprve jsem vyloupal vyřezané díly, ty pak začistil a slepil dle 3D obrázků na plánu. A to včetně uhlíkové trubky. Více napoví obrázky, které jsem pořídil během stavby.
Pak následovala stavba křídel. Vzhledem k tomu, že se Ivo snažil o co nejlehčí ale pevnou konstrukci, tak křídlo obsahuje poměrně velké množství velmi drobných dílů. Proto vždy pečlivě nastuduji plán a do příslušných předem připravených krabiček vyloupu a začistím všechny díly. Je to trochu mravenčí práce, ale při vlastní stavbě se to vyplatí. Člověk pak nemusí marně hledat díly, když je potřebuje. Díky příslušným podložkám, jež jsou součástí každého žebra a také díky pomocné náběžné liště a odtokové liště, můžeme křídlo stavět na rovné, igelitem potažené desce a to bez podloženého plánu. To jde pak poměrně velmi rychle, jen si musíme promyslet co kdy a v jakém pořadí zalepit.
Já například nelepím v prvním kole výkližky u posledních žeber. Ty vlepím až v okamžiku kdy připravuji lepení střední části křídla s uchem. Musím ještě podotknout, že součástí stavebnice jsou i šablony pro sklon krajových žeber. Více opět napoví obrázky ze stavby, které jsem se snažil pečlivě pořídit tak, aby bylo jasné, jak stavba probíhá. Ještě doplním, že křídlo má originální profil navržený Ivo Kulichem a to IK21N. Ten se na konci uší mění v IK21NK. Rozpětí křídel je pak 1975 mm a křídla mají plochu 36,7 dm2.
Ocasní plochy pak byly otázkou pár minut, kdy jsem čekal až zaschne jiná část stavby. Jsou prostě jen slepeny na rovné ploše. Opět mají zářezy a tak není co řešit. Na rozdíl od autora jsem hned z počátku předpokládal, že zavěsím kormidla na potah a tak jsem je zbrousil asymetricky. Pant je tedy vždy na jedné straně plochy, nikoliv uprostřed a to jak u výškovky, tak u směrovky. Ovládací páky jsou pak vypáleny laserem z vícevrstvé kvalitní překližky.
Když bylo vše slepeno zbývalo jen doladit a spasovat křídla k trupu a dolepit koncová středová žebra. Pak jsem, kolmo ke křídlům, za pomocí osvědčené metody pomocí stavebního laseru zafixoval a zalepil již potaženou směrovku a po té kolmo na ní výškovku s již namontovaným a předem připraveným ložem. Výškovka je přišroubována dvěma plastovými šrouby M3. Následovalo protažení bowdenů a osazení serv pro ovládání výškovky a směrovky. ty jsem do trupu “natvrdo” zalepil vteřinovým lepidlem. Více opět napoví fotodokumentace. Potah to je, zvláště v kategorii dvoumetrovek, věčné téma. Ivo doporučuje do klidu vlies a do větrnějšího počasí nažehlovací folii. Rozhodl jsem se pro model do klidu a tak jsem zvolil vlies. Folie díky tomu, že získáme hladší povrch je prý pronikavější proti větru. Vliesový potah dá křídlu větší pevnost. A určitá “hrubost” povrchu funguje tak trochu jako turbulátor. Existuje mnoho dohadů a vysvětlení. Co modelář to názor. Na toto téma jsem na soutěžích a při modelářských debatách strávil mnoho času :). Uvidíme, jak bude Resík létat s vliesem. Dosud jsem používal pro soutěžní létání jen foliové potahy.
Protože jsem s vliesem dlouho nepracoval, tak abych se rozcvičil, postavil jsem si historizujícího motoráka, metrovku, model Letka od BLLmodel (test jste si mohli přečíst v RCR 10/22). Ta má přece jen tužší a o hodně mohutnější křídla a tak na nich jsem mohl potahování a technologii vypínání vyzkoušet. Ale zpět k technologii lepení vliesu. Je několik možností. Lepit nitrolakem na lehce natřenou a přebroušenou kostru. Vypínat mechanicky při přilakovávání vliesu a po zaschnutí dopnout potah opatrně horkovzdušnou pistolí.
Pak přelakovat několikrát podle představ o kvalitě povrchu a nechat vysychat v šabloně. Nebo je tu méně smradlavá varianta, kterou popsal Jirka Šmíd na stránkách RCmania.cz. Přebroušená kostra se natře řidším disperzním lepidlem, například pro lepení puzzle a po té se vlies přižehlí žehličkou jako folie. V místech kde to moc nedrží, třeba v krajích, si lze vypomoci vteřinovým lepidlem pro fixaci a doplnit disperzi. K lakování pak Jirka používá polyuretanový vodou rozpustný lak. Takto jsem potáhl Letku a funguje to. Ještě poznámka, vlies se dává hladkou stranou nahoru. A tato strana se i barví, pokud je třeba. K barvení Jirka používá malířské tónovací barvy. Potahy se připravují před potahováním. Barva se nanáší válečkem, když je vlies položený na hladké podložce, nejlépe na skle. Barvený potah je na koncích při barvení opatřen lištami tak, aby byl za co přidělat když se suší a také aby se nekroutil. Oproti Letce jsem Resíka potahoval pomocí nitrolaku, bylo léto a tak se v dílně dalo větrat. Nicméně obě technologie potahování mají co do sebe. Vlies jsem před potahováním nabarvil válečkem neředěnou malířskou tónovací barvou.
Poražená křídla i ocasní plochy pak ještě přestříkal polomatným lakem. Vznikl velmi pěkný potah, avšak trochu jsem to přehnal a křídla i ocasní plochy mají trochu vyšší hmotnost. Trup jsem oproti tomu po obroušení pouze nalakoval nitrolakem. Není třeba jej potahovat, překližka i balza mají pěkný vzhled a tak jsem to nechal v přírodní úpravě. Finálová hmotnost vyšla kolem 480gramů pro verzi RES. Bylo to dáno také poměrně velkým závažím, abych dostal těžiště do vzdálenosti 75 mm od náběžky. Proto jsem se rozhodl postavit ještě jednu výškovku, odlehčit ji otvory v části kormidla a potáhnout ji folií Oralight. Rozdíl je v mém případě obrovský. Folií potažená a vylehčená výškovka má hmotnost 7 gramů oproti barevným vliesem potažené, nevylehčené. Ta má hmotnost 15 gramů. Výměna výškovky pak dovolila snížit hmotu závaží vpředu a tím klesla hmotnost celého stroje ve verzi RES na přijatelnějších 460 gramů.
Vyšší hmotnost je v tuto chvíli dána vyšší hmotností křídel. Odhaduji to tak na 20 gramů. Dále se dá ještě ušetřit i na potahu směrovky, řekl bych tak 2 gramy. Což opět vede ke snížení závaží vpředu tak o dalších 8 až 10 gramů. Suma sumárum se pak finálová hmotnost RESíka v bezmotorové verzi přiblíží 430 gramům. Tuto hmotnost má i stroj Iva Kulicha.
Létání i s hmotnějším strojem je však radostí. Nejprve jsem model zaklouzal hodem z ruky. Po lehkém dotrimování jsem byl spokojen. Pro první starty na gumicuku jsem stavitelný háček dal do přední polohy. Model za klidu nedosahoval takových výšek jak jsem si představoval a tak jsem postupným posouváním háčku dozadu, dosáhl kýženého výsledku. Resík je při startu gumicukem stabilní, nemá snahu nikam uhýbat a pokud je těžiště v doporučených mezích, 75-80 mm od náběžky, a háček tam kde má být, dosahuje i při bezvětří slušných vypínacích výšek. Byl jsem nakonec po naladění spokojen a to i přes vyšší hmotnost stroje. Alespoň mám model do větrnějšího počasí. Vyšší hmotnost zaručuje i lepší pronikavost proti větru a to se na soutěži vždycky hodí. Resík létá velmi pěkně, je dobře ovladatelný, ustředit jej v termice jde velmi snadno a díky dvěma brzdícím štítům je velmi dobře řiditelný i při přistání. Přeci jen výškovka není v tak velkém úplavu.
Prakticky ihned při dokončování bezmotorové verze jsem se pustil do trupu pro verzi motorovou, tedy ERES – F5L.
Bylo nutné postavit trup a směrovku. Začal jsem lepením vyztužení na obě bočnice trupu a směrovkou. Po zatuhnutí disperzního lepidla jsem na pravou bočnici narovnal přesně padnoucí přepážky. Protože jsem se rozhodl, že i Resík bude poháněn motorem Hacker s převodovkou zvolil jsem příslušnou motorovou přepážku. Výrobce totiž dodává přepážky dvě. Pro motor Dualsky řady XM2225EG a pro motor Hacker A10L s převodovkou.
Ocasní část trupu tvoří, jak je u stavebnic firmy Starmodel zvykem, kvalitní uhlíková trubka. Ta je ukotvena v trupu v poměrně složitém systému přepážek. Nemusíme se toho však bát přepážky jsou vyřezány velmi přesně, vše do sebe zapadá a tak je t tato operace bez problémů. Vše je vidět na přiložených fotografiích. Trup má dva odnímatelné kryty. V prostoru křídel je to překližkový kryt umožňující přístup k servům a také se zde připojují kabel od brzdících štítů. Kryt má na zadní straně překližkový jazýček zapadající do otvoru v trupu a v přední části je zasouvací pojistka tvořená strunou 0,8mm. Její dráha určena výřezem v krytu a ze spodní strany krytu je přilepen kousek trubičky z bowdenu. Kryt v přední části, přes který se dostaneme do prostoru pro motor baterie a přijímač, je balzový. V přední části překližkový jazýček zapadá do výřezu a v zadní části je kryt jištěn dvěma neodymovými magnety. Držáček pro vyjímaní krytu je vyčnívající kousek překližky.
Při finálovém broušení přední části trupu je největší prací vybroušení přechodů trup – křídlo. Ale pokud si přilepíme smirkový papír na dřevěný vále o průměru cca 15 mm jde to při troše šikovnosti snadno. Sám brousím ostatní části na čelní brusce a finále pak doladím ručně za pomoci brusných houbiček. Obroušený trup jsem opět pouze nalakoval třikrát nitrolakem a mezi lakováním jej lehce dobrousil. Finálové lakování jsem samozřejmě již nebrousil.
Po přilepení folií potažené směrovky, opět jsem použil potah jako pant, a lože s namontovanou výškovkou, došlo k montáži bowdenů pro ovládání kormidel. Serva pro motorovou verzi jsem použil Dymond D47, musel jsem pouze trochu upravit otvory, jsou asi o 1 mm delší.
Po namontování motoru Hacker A10L s vrtulí GM 13 x 8 na kuželu Reisenauer o průměru 32 mm a vložení baterií 3S Lipol 350 mAh vyšlo těžiště s lehčí výškovkou příliš vpředu. Tak jsem ji vyměnil za výškovku těžší tedy o hmotnosti 15 gramů a těžiště se dostalo do vzdálenosti 75 mm od náběžky, což je OK. Finálová hmotnost stroje tak byla 508 gramů. Mám tedy stroj do větrnějšího počasí.
Letové zkoušky, a to i za klidného počasí, ukázaly, že vyšší hmotnost není na závadu. S modelem jsem uskutečnil víc jak dvacet startů a o jak za klidu, tak při větru kolem 6 m/s. Testoval jsem i výše zmíněné lehčí baterie 3S Lipol 350 mAh, které používám ve stroji Starmade Mk.2. Ty však nedodávají pro pohon dostatečný proud a tak má motor menší výkon a model menší stoupavost a nedostane se tak při větším větru dostatečně daleko dopředu. Proto jsem se rozhodl vyzkoušet i 3S 550 mAh s které používám jak v Tristaru, tak ve 100“ – RCEV – Limit. Ukázalo se, že zvýšení výkonu má velmi dobrý vliv na stoupavost a pronikavost proti větru. Posun těžiště cca o 4 mm dopředu vůbec není na závadu. Resík se velmi dobře pilotuje a nic neztratil na své klouzavosti a schopnosti kroužení v termice. I sám je schopen termiku velmi dobře indikovat.
Abych získal názor konstruktéra, vzal jsem Resíka na poslední závod kategorie ERES na konci září. Létalo se na klubovém letišti MK Mnichovo Hradiště. Zvítězil s Resíkem, ne však mým, ale se svým, Ivo Kulich. Ten pak otestoval po závodě i mnou postavený exemplář. A byl spokojen. Konstatoval, že vyšší hmotnost nevadí stejně tak posun těžiště lehce vpřed není na závadu. Ivo předváděl krásné stoupání v termice, ostré zatáčky při kterých Resík držel stopu a stoupal. Stejně tak pilotáž na brzdících klapkách byla velmi dobrá. Zkrátka hlavní konstruktér byl spokojen. Ověřili jsme tak, že Resík je vhodný model pro výkonné soutěžní létání i při vyšší hmotnosti. Výsledky pánů Kulichů, teď myslím obě verze tedy bezmotorovou i motorovou, dokazují, že jde o výborný model vhodný pro soutěžní létání v kategoriích F3L resp. F5L.
Občas se mě kolegové ptají, jak mám naprogramovaný vysílač. Létám s JETI DS-12 s prodlouženými kniply a vypínači v kniplech. První co vždy programuju, hned po základním nastavení serv, je zámek plynu. Standardně používám tři letové režimy START, TERMIKA a PŘISTÁNÍ. Režim START výchylky všech serv mají plné výchylky s poměrně velkými exponenciály. Plyn se ovládá po odemčení pravým kniplem. Režim TERMIKA výškovka je poměrně hodně omezena, míň jak polovina výchylky, exponenciály jsou víc než poloviční, směrovka je omezena jen cca na 80%. Pravý knipl řídí směrovku a ve směru od sebe – k sobě neřídí nic. V režimu PŘISTÁNÍ je výškovka i směrovka nastavena stejně jako v režimu START a pravý knipl ve směru od sebe k sobě řídí brzdící klapky. A to tak že „plný plyn“ tedy od sebe jsou klapky zataženy a k sobě jsou naplno vytaženy. Při vysunutí klapek je ještě naprogramován mix do výškovky a to lehké přitažení. Tento mix se musí hodně vyzkoušet a někdy je třeba použít i naprogramování křivky mixu. Vysílač JETI umožňuje naprogramovat hlasové hlášení při přepnutí mixu, což využívám. Když zapomenu v jakém letovém režimu letím, tak prostě jen cvaknu a vysílač mi oznámí jaký letový režim je zvolen. Mám zvyk, že po vystoupání a vypnutí motoru výškovým spínačem stejně ještě zamknu motor, což vysílač také ohlásí. Mám v tuto chvíli už model připraven na další start. Pokud se bude třeba opakovat, tak na to hned po přistání nemusím myslet a po přistání přepnu letový režim na START. Obvykle je to hodně ve spěchu a tak tento návyk trochu přispěje ke klidu pro opakovaný start. Po znovu zapojení baterií totiž dělám stejný algoritmus cvakání jako při běžném startu.
Komu bych model Resík doporučil?
Všem pilotům, kteří už něco postavili a mají zájem si příjemně, a to nejen soutěžně, polétat v termice. Je úplně jedno, zda preferují bezmotorovou nebo motorovou variantu.
Jak si Resíka pořídit?
Přímo u výrobce Pila Star – Starmodel na webu http://www.star-pila.cz/letadla/.
S výrobcem se dá domluvit nákup ve variantě jedna křídla a dva trupy RES a ERES. Dále se také dají koupit i odlehčená křídla.
Ta jsem dosud netestoval, ale chystám se na ně. Mají vylehčená žebra a potah je balzou pouze 1 mm.
Letové fotografie pořídil na klubovém letišti MK Mnichovo Hradiště - Pavel Bačina – LMK Kamenné Žehrovice.