RESík Nowind – F3L (RES) speciál. Vyšlo v RCrevue 6/2023.
Vývoj strojů kategorie RES tedy F3L pokračuje nebývalým tempem. Jen co jsem nedávno uveřejnil v RCrevue test na RESíka ve verzi bezmotorové tedy RES, tak motorové tedy ERES, už v té době vznikal prototyp další verze. Cílem hlavního konstruktéra Iva Kulicha bylo zkonstruovat lehký stroj do bezvětří. Ivo tak zvolil sice podobnou, ale v mnoha detailech přepracovanou konstrukci. První co mě upoutalo byl profil nikoliv s rovnou spodní stranou, ale vydutý dovnitř, hlavně v zadní části. RESík Nowind má vlastní profil a to IK37 který se na konci mění na IK37K. Plocha křídla, které je na koncích opatřeno balzovými winglety, činí 36,7 dm2. Má rozpětí 1975 mm. Jde o čtyřdílné ušaté křídlo s děleným centroplánem uprostřed. Spojku křídla tvoří zhruba v těžišti profilu dvě uhlíkové 5 mm spojky a v zadní části 3 mm uhlíková tyčka. Ivo má dokonce trubky uvnitř křídla s velmi lehkým souběhem – konicitou oproti sobě a tak křídlo po nastrčení na trup drží samo a nemusí se nijak jistit. V obou centroplánech jsou umístěny odklopné brzdící klapky opatřené servem. K ovládání klapek jsou doporučeny dva kanály, tak abychom byli schopni naprogramovat co možno ideální souběh klapek při vysouvání. I trup doznal oproti RESíku pár změn. Na bočnice je použita balzová překližka. Trup působí trochu robustnějším dojmem. I tak je uvnitř poměrně málo místa. A tak než se pustíme do stavby mělo by být jasno jaká serva budou, pro ovládání ocasních ploch, použita. Já jsem použil 2x Dymond D47, Ivo má ve svém stroji serva 2x KST X06. I velikostí přijímače se doporučuje zabývat a to přesto, že na levé straně trupu vpředu, je poměrně velký překližkový kryt umožňující přistup do přední části trupu. Ocasní plochy můžeme zvolit dvojího typu. Buď motýlek nebo klasiku, tedy výškovku a směrovku. Vzhledem k tomu, že je model určen pro bezvětří resp. mírný vítr, rozhodl jsem se pro motýlkové uspořádání ocasních ploch. K tomu mě vedla úvaha že získám nižší hmotnost zadní části modelu a nebudu tak muset tolik dovažovat. A dále také má motýlové uspořádání teoreticky menší indukovaný odpor. Kolem této teorie se vede spousta modelářských diskuzí a úvah. Dokonce existují absolutní odpůrci motýla, což mají podloženo i měřením :). Upřímně nejsem tak radikální chtěl jsem to prostě vyzkoušet něco jiného.
Stavbu Nowinda jsem tentokrát zahájil lehce netradičně a to právě motýlovými ocasními plochami. Jejich konstrukce je velmi jednoduchá, celobalzová s plnými kormidly. A tak nejpracnější částí bylo obrousit kormidla do trojúhelníkového průřezu. Všechny části, stejně jako celý model, jsou řezány laserem a přesně na sebe pasují. Jen lepené části „začišťuji“ lehce smirkem. V kořenech motýla jsou zalepeny hliníkové trubičky o vnitřním průměru 2 mm a délce 45 mm. Ty se navlékají na uhlíkové tyčky zalepené do ocasní části trupu, uhlíkové konické trubky. Na svrtání otvorů dodává výrobce, firma Starmodel, speciální, 3D tiskem vytvořenou, šablonu. Aby se daly tyčky snadno svrtat a nebyla v jedno místě více narušena pevnost uhlíkové trubky – nosníku ocasních ploch, jsou tyčky proti sobě posunuty cca o 5 mm. Tomu je samozřejmě přizpůsobena i konstrukce motýlových ploch. Neboli levá a pravá strana nejsou totožné.
Dále jsem pak pokračoval stavbou trupu. Nejprve jsem si upravil, dobrousil držák serv na serva D47 a pak jej přilepil na pravou bočnici. Po vyztužení zadních části bočnic, slepení překližkové klece – držáku nosníku ocasních ploch a dalších balzových částí na pravou bočnici, jsem obě bočnice slepil a řádně zatížil. Trup jsem prakticky celý lepil disperzním lepidlem.
Pak jsem ještě přilepil lipový nos modelu a následovalo přilepení ocasní části trupu – kónické uhlíkové trubky. Další operací na trupu bylo vyrobení přechodů křídlo trup. Jde o dva balzové profily a jeden překližkový. Balzové jsou připraveny tak, že po obroušení vytvoří přechod mezi křídlem a trupem. Překližkový profil určuje profil křídla. Po nalepení obou přechodů jsem trup obrousil do tvaru dle plánu a 3 x lakoval nitrolakem. Mezi jednotlivými nátěry jsem ještě trup brousil, aby byl hladký. Chtěl jsem jej zanechat pouze v přírodní barvě balzy. V tuto chvíli došlo k ustavení trupu tak, aby spojka křídla byla vodorovně. Navlékl jsem na trup šablonu pro svrtání otvorů pro spojky motýlových ocasních ploch a vyvrtal otvory pro uhlíkové tyčky. Pak jsem vteřinovým lepidlem zalepil 2 mm, 55 mm dlouhé uhlíkové tyčky do trupu. Navlékl motýlové plochy a … sedělo to. Hurá. Povedlo se. Měl jsem z této operace trochu strach, protože při špatném stvrtání a následné opravě dojde k většímu zeslabení uhlíkové trubky víc než je zdrávo. To mě naštěstí nepotkalo.
Pak jsem se pustil do instalace bowdenů. Proflézoval jsem otvor v zadní části nosníku ocasních ploch, provlékl jím oba bowdeny s vloženými ocelovými strunami. Bowdeny měly v tuto chvíli již správnou délku. Přes uhlíkovou trubku jsem je pomocí silných magnetů přitáhl ke stěně trubky a z prostoru trupu, který jsem držel ocasem dolů, začal pomalu lít řídké vteřinové lepidlo. Následně jsem stříkl do trubky ještě aktivátor. Ozvalo se lehké zasyčení a bowdeny byly uvnitř zalepeny. Pojistil jsem je ještě uvnitř trupu a také na konci v místě kde vystupují z trubky.
Po té jsem doladil kryty trupových otvorů. Jeden mezi křídly a druhý, větší na levém boku. A také vytvořil jednoduché vtipně vymyšlené zástrčky. Ty jsou z kousku duše bowdenu a struny 0,8 mm. Je to jednoduché a funguje to.
Pak jsem se konečně pustil do stavby křídel. Vždy začínám centroplánem a nejinak tomu bylo i tentokrát. Připravil jsem si sadu žeber pro levou a pravou stranu, odtokovky a náběžky. Nejnepříjemnější prací je ohoblování hlavních nosníků křídla. Nosníky jsou kónické . U kořene je to 10 mm a na konci 6 mm. Dělám to tak, že dodané smrkové nosníky zaříznu na potřebnou délku, srovnám jednu stranu a opatrně slepím všechny čtyři hustším vteřinovým lepidlem. To proto aby lepení bylo jen svrchu a nosníky se po obroušení daly lehce oddělit. Pak si nakreslím co se má obrousit a to z obou stran a modelářským hoblíkem a následně smirkem přilepeným na prkénku opracuji do požadovaného tvaru. Je to nepříjemná piplačka. Pak opatrně oddělím jednotlivé kusy a obrousím lepidlo z té strany co se nebrousilo. Na spodní nosník pak navléknu všechna žebra, ustavím počáteční a koncové žebro, zafixuji je a začnu postupně vkládat a lepit výkližky. První, tedy kořenové žebro v tuto chvíli nelepím. Jeho sklon a přesnou polohu doladím a zalepím až v momentě kdy křídlo drží pohromadě, tedy před lepením D skříně.
Nasadím křídlo, se zalepenou hliníkovou trubičkou, na trup přesně slícuji s trupem a v několika místech zafixuji vteřinovým lepidlem. Pak ještě několikrát kontrolně nasadím a finálně zalepím. Pak potáhnu D skříně dodanými balzovými panely. V případě Nowinda jsou 0,8 mm tlusté. D skříň lepím disperzním lepidlem. Po ohoblování přebývajících částí nalepím náběžnou lištu. Ta je ve stavebnici již vyfrézována do finálního tvaru a je z lipového dřeva. Lepím ji opět disperzním lepidlem. Více napoví obrázky ze stavby. Sem obrázeky prosím. Velmi podobným způsobem sestavuji uši křídel. Po obroušení a doladění kořenového žebra u ucha a koncového žebra u centroplánu přilepím ucho k centroplánu pomocí dodané překližkové spojky. Lepím obě křídla současně v improvizované šabloně tak, aby měly obě poloviny křídla stejné vzepětí.
Po finálním broušení, lakování řídkým lepícím lakem a následném přebroušení, jsem se pustil do potahování. Tentokrát vliesem. Použil jsem nebarvený na střední části a abych model viděl, tak jsem uši potáhl červeně obarveným vliesem. Barvený vlies ve vynikající kvalitě se dá koupit na webu www.historickemodely.cz. Barva je kvalitní, homogenní, při dalším lakování se barva nerozpouští a přírůstek hmotnosti minimální. Mohu jej jednoznačně doporučit. Po přilepení potahu jsem jej lehce vypnul horkým vzduchem a pak dvakrát lakoval vypínacím lakem. Finálně přebrousil a finální lak byl řídký vrchní lesklý. Osadil jsem serva již připravených potažených brzdících štítů. Jako pant používám vlies. Ovládání je jako u mých všech křídel pomocí toroidního magnetu který se odvaluje po tenkém plíšku přilepeném zespodu na spoiler. V tuto chvíli zbývalo jen namontovat serva do trupu, naohýbat bowdeny a naprogramovat vysílač. Pak ještě dovážit model. Dle sdělení autora má být těžiště 75 mm od náběžné hrany. Stačilo nějakých 35 gramů závaží a Nowind byl vyvážen. Výsledná hmotnost byla něco přes 440 gramů. Je to trochu víc, očekával jsem 400. Ještě doplním, že model napájím jednočlánkem LiPol o kapacitě 300 mAh. Odpolední létání, kdy jsem model moc nevypínal spotřebovalo nějakých 200 mAh. Takže na soutěž nám úplně lehce stačí bez nabíjení jedna baterie.
Zalétání proběhlo ve dvou krocích. Nejprve jsem model pouze pohazoval a dotrimovával výškovku. Následně jsem za pomoci kolegy Karla Duňky odstartoval model na gumicuku. K mému údivu nebylo nic třeba ladit. Nowind letěl spořádaně, držel stopu, jen já jsem jej v asi 50 metrech přílišným přitažením vypnul. Další starty už byly do běžné výšky. Vzhledem k tomu, že prakticky nefoukalo byla dosažená výška odhadem tak 80 metrů. Tak jsem měl konečně čas dotrimovat a naladit výchylky, upravit expa na moje ruce a pro režim „termika“ příslušně naladit, zmenšit výchylky. Jak mám naprogramovaný vysílač JETI DS-12 jsem psal již minule v článku o RESíkovi. Používám stále stejné schema.
Druhé zalétání jsem provedl za asistence autora modelu, Iva Kulicha. Jen jsme doladili polohu háčku a já si zvykal na řízení letu na gumicuku tak, abych dosahoval co nejvyšších výšek.
Proto se ten den povedly i skupinové fotky, kdy si kamarád Radan Hurdálek, co letové fotky pořizoval, říkal kam a jak mu máme letět. Vzhledem k tomu, že to hezky nosilo, tak jsme bez problému vyklesali na nějakých 40 metrů a kroužili, tak jak si fotograf přál. Musím říct, že jsme si užili nádherné letové odpoledne. Asi jedno z mála v letošním březnu.
Komu bych ho doporučil?
Všem co to myslí vážně se soutěžním létáním, ale i pokročilým rekreačním pilotům. Stavba je promyšlená, bez záludností, ale rozhodně by to neměl být první stroj který by zájemce o dvoumetrovku stavěl. Chce to trochu zkušeností a modelářské zručnosti, aby se povedl postavit opravdu dobře létající stroj.
Pro zajímavost Ivo Kulich, konstruktér modelu a vítěz celostátního žebříčku kategorie F3L v roce 2022, s ním letěl a vyhrál některé závody. Stavebnici koupíte u firmy Starmodel za 4397 CZK na webu http://www.star-pila.cz/letadla/resik-no-wind/.
Stavěl, napsal, létal a fotografoval Ing. Vladislav Plichta,
asistoval při prvním záletu, vypouštěl a fotografoval Karel Duňka,
zkonstruoval, asistoval při druhém záletu, létal Ivo Kulich
a letové fotografie pořídil Radan Hurdálek.